PÁLEČ.
Měl Kristus svého Jidáše a Hus měl svého Pálče.
Jej jako bratra miloval, s ním trávil mnohý den,
s ním pravdu v Písmě hledaje a slovem za ni válče
měl jeden velký, mocný cit a jeden velký sen:
Zřít zase církev Kristovu tak čistou, jako byla,
když apoštolé vedli ji, jak Ježíš každý chud,
kdy o království božím jen na této zemi snila,
o mučednické koruně, ne o té z drahých rud.
A když se proto na Husa bouř přivalila zloby,
šel Páleč svědčit do Říma o snahách jeho ctných,
by církev se zas oděla v šat z panenské své doby –
a když se vrátil, zradil jej za třicet stříbrných.
Jidáše lítost zkrušila, když den vstal po zločinu,
šel, peníz v chrámě povrhl a zhynul osidlem –
však český Jidáš po léta svou rozmnožoval vinu,
se zákonníky spojil se a radil v záští zlém.
44
Po léta pletl na bratra bič s nimi stopramenný,
po léta znovu zrazoval jej kněžím den co den,
po léta štval jej jako laň – až kletbou obtížený
Hus v hlubinách se hvozdů skryl, uštván a unaven.
Však marně: Páleč celý svět zval k honbě na přítele,
i krále zvala Zikmunda Pálčova polnice –
i vyšel Hus a pravdu svou šel obhajovat směle,
kde nepřátelé spojili se ve zdích Kostnice.
Když jali Krista Ježíše a Pilátu jej dali,
Jidáše lítost schvátila a zkormoutila jej –
když Husa jali proradně a svobodu mu vzali,
zasmál se Páleč jásavě a v divý dal se rej.
Když Jidáš vedl žoldnéře na Krista v Getsemany,
políbil mistra na čelo a mlčel jeho ret –
však český Jidáš přítele když zradil, slovem hany,
pozdravem bod’ jej nejhorším, co světem stojí svět.
Se stromu Jidáš – zoufání plod – visel v smutku smrti,
když Ježíš na Golgotu šel a nesl si svůj kříž –
když Husa štvali v Golgotu od zimy v léto chrti,
Páleč se na kříž věšel mu, by byla větší tíž...
A hranice když nad Rýnem již byla navršena,
on ještě přisáh’ před Husem, že neměl k němu zášť –
a Husa když už ztrávila moc ohně roznícená,
on zahanbením před světem tvář svoji neskryl v plášť...
45
Kříž na Golgotě zpráchnivěl, plameny shasly rudé,
o Kristu pějí pašije a píseň o Janu –
však v pašijích i v písni též vždy vzpomínáno bude,
že Pán měl zrádce v Jidáši, Jan v Pálči Štěpánu.
Že Krista, který učení nám lásky nesl nové
a za nímž Husa vodíval vždy srdce chvat a klus,
dal Jidáš v ruce nepřátel na hoře Olivové –
však bídnějšího Jidáše že našel v Pálči Hus.
46