LILITA.

Bořivoj Balcárek J.XX Bašus Karel Berdych Josef Bláha A.XX Bloem Miroslav Bedřich Böhnel Stanislav Cemper Josef Haser Josef Hradecký Béda Chocholoušek R.XX Chřada A.XX Karlík Hugo Kepka Gustav Klika Josef Mach Vladimír Mach Vladímír Mrazík Karel Nový Jaroslav Pasovský Vlastimil Pavlík Jaroš Prošek Miroslav Rutte Pavel Sula František Syrový Bohuš Sýkora Maryša Šárecká Karel Šelepa J.XX M.XX Šerý Josef Šimánek František Taufer Karel Teichmann Eduard Turek Jaroslav Urban Antonín Vedral Antonín Veselý Kamil Vilenský E. Vlasák Milada Záhořová Karel Zelenka Svato Zelenka Alois Žipek

LILITA.
Pod hvězdnatým baldachýnem v ohňů rudém přísvitu, s třepetavým, dlouhým stínem od nožek, zřel Lilitu, noc co noc ten pustý dav námořníků osmáhlých vlastních zvyků, vlastních práv, na nějž rmut až z pekla šplích’. Bubínky a šalmaj táhlá zněly v příboj mořských vln: jak jen Lilita se nahla, oblak démantových zrn vtkaných do závoje řas sesypal se s jejích ramen, k rolničkám se v nártech střás’ – dav to viděl zmaten, zmámen. Zase oslnivý vzlétl s jejím smíchem sladkým výš – s nahé šíje stíny smetl, obsypal jí vlasů tíž – – Vzduchem to jen víří – „Ach! –“ – „k ďáblu, viděl-li to svět?!“ – Z víru jeden skok a vzmach – s hůry smích zní castagnett...! K zemi padla udýchaná, v ňadrech sotva tlumí dech: plamen zalévá ji plana ve krvavých obrysech... Tleská dav a přímo šílí: „Zázrakem je Lilita! – – –“ – – – – – – – – – – – – – Teprv den až vstává bílý jiskra v ohni dokmitá. Hučí moře, mlsná pěna olizuje sypký břeh – Lilita tu vyměněna staví útlých nožek běh. Bez falešných drahokamů v černý stulena jen háv přišla – ohledá se – samu sebe zří tu kol – „Ó, dne, buď zdráv!“ – Velké oko, toužná náruč proti slunci vztažena –: – „Bože, tomu mne jen nauč, abych nikdy sražena, sražena v prach, vždy jen vzlétla k slunci nebo do tvých hvězd, jenom tam – –!“ – a plna světla zalomila mladou pěst. Stojí socha rušné krásy chvějící se, mlhavá – těžký vrkoč rozpletla si – – Ach, ta strašná únava! Hrozný plamen ňadra zžíhá, balvanu to na nich tíž – i ta hlava – jaká tíha! – – – Lilito, snad neslzíš?! – „– Dotud kvetla jsem, se smála, byla krásná jako sen – – Óh, Lilita snědá, malá věčně chce se smáti jen, věčně bude tančit, výskat, – jaká rozkoš! jaký ples! – castagnetty bude stiskat, k hvězdám skočí naposléz!...“ „– Milí, dobří námořníci – slyšíte mé rolničky...? – Aj, tak dovádivě znící rozsypu k vám hubičky – – s výše – ať vám v uších zvoní – – Lilita – chce – věčně kvést...“ – – Moře píseň monotonní změnila se ve šelest – – Mizí kamsi písek břehu, bortí se kams nožky hrot... Slunce v dlouhém, ostrém šlehu oslnilo černý brod... „Věčně kvést! – –“ – jen ručka ještě z vlny vznesla se, jen kmit... znikla prostřed svitu, deště třpytů ve bezedný skryt... 8 Hravá vlna vynesla ji na vzdálený, měkký břeh... Slyš, Lilito, jak sem vlají písně v sladkých nápěvech – hleď, jak v dálce – smavé dítě – tančí se a zvedá číš – –! – – Ví z nich kdo, že na úsvitě, chtělas býti slunci blíž? – – STÁŇA M. CEMPER:

Básně v knize Kniha mladých: