VEČER.

Bořivoj Balcárek J.XX Bašus Karel Berdych Josef Bláha A.XX Bloem Miroslav Bedřich Böhnel Stanislav Cemper Josef Haser Josef Hradecký Béda Chocholoušek R.XX Chřada A.XX Karlík Hugo Kepka Gustav Klika Josef Mach Vladimír Mach Vladímír Mrazík Karel Nový Jaroslav Pasovský Vlastimil Pavlík Jaroš Prošek Miroslav Rutte Pavel Sula František Syrový Bohuš Sýkora Maryša Šárecká Karel Šelepa J.XX M.XX Šerý Josef Šimánek František Taufer Karel Teichmann Eduard Turek Jaroslav Urban Antonín Vedral Antonín Veselý Kamil Vilenský E. Vlasák Milada Záhořová Karel Zelenka Svato Zelenka Alois Žipek

VEČER.
Den zmíral večerem, když znenadání přišla v šat černý zahalena, bledá pod závojem. Nic neřekla, jen tiše otevřela dvéře, jak tmavý přízrak dob, jež dávno minuly. Šla mlčky ke mně, jaksi zlomena – mně zdálo se, že planou její velké oči nezvyklým žárem, kterým vzplála její duše, ta duše pochybná, v niž nikdy nevěřila. Byl úděs v jejím kroku, jímž se plížila vyhublé natahujíc ruce, jakby chtěla prosit o trochu vášně, o tu trochu tepla, o trochu krve, trochu zdravé barvy, o trochu života, jenž pěl jí kdysi smutnou píseň za nocí zoufalých, kdy uplakané ráno se dívá jaksi mdle a vyčítavě. Byl děsný pohled na hnilobu krásy. A nemluvila dosud. Pod závojem svítil ten mrtvý pohled očí, jež jsem kdysi líbal pro zvláštní kouzlo tajemné a smutné, jež tiše dříme v lesní tůni. Šla zvolna velkým, těžkým tichem, a někdo v domě přejel přes klávesy – pár akkordů a zase bylo mrtvo. A stála nade mnou. Mne zamrazilo v kostech z úděsné pósy hrozné prorokyně, jež zmlklá stála, jak by mstít se chtěla za kruté boje, jež jí šeptal život, za trpkou pravdu, která leží v smrti. A výkřik hrůzy odumřel mi na rtech. Nic nehnulo se – jenom její rty se chvěly snad zoufalstvím. Či tupou resignací, v níž pronášela bezhlasné své: budiž! – – KAREL NOVÝ: