Já políbím tě na ústa –

Tereza Dubrovská

Já políbím tě na ústa – Já políbím tě na ústa –
na hrobech tráva zarůstá, a my jsme tolik trpěli... Už rozkvet’ modrý zimostráz, leč něžné květy spálil mráz, můj příteli!
A zima sadem vanula, tak mnohá slza skanula, aniž jsme o ní věděli... Pak přišla vesna smavá zas, ve vánku chvěl se žitný klas, a písně zazněly... 34 Teď podzim je, a ticho tak, jen mlhy táhnou do oblak, a ptáci na jih letěli... A kraj se halí v mrtvý klid, tak tiše leží lány žit, jakoby umřely... V sad táhnou mlžné závoje, dnes naše srdce chladno je, my tolik trpěli... Jen upomínky přišly zas, a slzy tryskly clonou řas, můj příteli! 35