Až jednou, hochu, shledáme se zas,

Tereza Dubrovská

Až jednou, hochu, shledáme se zas, Až jednou, hochu, shledáme se zas,
tak jednou po letech – co řekneme si? Až vrásky budem mít a bílý vlas a upomínku v hloubi duše kdesi?
Nic nezkalí té chvíle čistý jas, a vzpomínka nás žádná nevyděsí, jen oči planout budou clonou řas, když opět ruku klidně podáme si... Tak klidně, hochu, vyjdeme si vstříc... A hrdě zářit budou naše čela – snad vědět nebudem, co sobě říc’, ač duše jednou tolik vytrpěla! 51