Do černých mraků nebe se halí,

Tereza Dubrovská

Do černých mraků nebe se halí, Do černých mraků nebe se halí,
ta stará rána dosud mne pálí... Jak v temném boru steskem to bouří, a luna zraky znaveně mhouří...!
V mém srdci smutkem pláče to, chví to – těch zašlých časů tak je mi líto! Snad krutý osud jenom mne šálí? Ta stará rána v duši pálí... A krajem bouře burácí, šílí, kolem mne blesky s rychlostí pílí, a řeka šumí, z břehů se zvedá – to moje srdce usnout mi nedá! 67