V té vlahé noci, povězte mi,

Tereza Dubrovská

V té vlahé noci, povězte mi, V té vlahé noci, povězte mi,
vy duše tichá, blouznivá, když bledá luna líbá zemi, co vaším srdcem zachvívá?
Zda v teskných dumách vzpomenete též na mne v tiché noci té, když v bílém sadu akát kvete, a růže voní rozvité? V té vlahé noci, když pták zpívá, a tiché smutky táhnou tmou, a do květů se luna dívá – zda pocítíte žalost mou? 52 Zda duše vaše snivá ví to, jak krutě jste mi ublížil? Zda mého srdce je vám líto, jak smutkem jste je zatížil? Že z duše mojí květy rvete, jež byly bílé jak ten sad...? V té vlahé noci, rcete, rcete, zda vzpomněl jste si jedenkrát? 53