LÉTO A JÁ.

Richard Broj

LÉTO A JÁ.
Léto a já jdeme loukou bez pěšiny, sotva dechu popadáme. Vysoko nad námi naříká pták u oblak. Chce se nám napít z hluboka života, čirého, jak voda z potoka, pak se větrem rozvát dáme, lupénky kopretiny. Spadneme na krtčích hrobečcích, porostlých mateří dušičkou, maličkou vzpomínku na velkou bolest bíle posypeme. Spadneme, zvadneme, nevíme na čem, všelijak, lupénky kopretiny. Loukou bez pěšiny jdeme, hlasitě pláčem’, léto a já a pták. 22