BOLEST PRO TEBE.
Amphoro bílá, amphoro dívčího smíchu,
amphoro, vázo, dětskými písněmi přetékající,
poháre radosti z tichého života, jenž ti byl hudbou,
čarovnou pohádkou, kyticí barev, ve slunci znící,
amphoro, vázo, štván nejbezcitnější sudbou,
stal jsem se viníkem nejopojnějšího hříchu,
amphoro bílá, já jsem tě rozbil...!
já tobě ukázal život a lásku a obého bídu a stín...!
Co vysoko v horách pro tebe bíle kvetlo,
co vonělo tajemnou vůní v révoví zrajících vín,
do čeho slunce lilo melodické své světlo,
svou plamennou zář,
vdechujíc zároveň krásu v tvou dětskou a osmahlou tvář,
všechno to božské a nedotknutelné,
co tobě dávalo radost a bělostnou pýchu,
nápěvy zlatého smíchu,
já jsem ti urval, urval, urval – – –!
Za to, žes’ horkým dechem mi vyznala rytmus své krve,
vzbouření, zmatek mladého těla, jež mlčelo prve,
za to, žes’ líbala ve mně přelud svých nevinných snů,
za to, že blouznivým hlasem jsi žádala ode mne denně
náplň svých zrajících dnů,
usmívajíc se dobrodružně, začarovaně a udiveně,
za to, že zvídavou žádostí hořel ti zrak,
za to, žes’ chtěla být chvíli docela moje, jen moje,
jen moje,
34
nevědouc jak, –
já jsem tě urval, květino dívčího smíchu,
dítě!
Amphoro bílá, nádobo rudého vína,
trpkého vína,
pláču, lkám – – –!
35