RANNÍM VLAKEM...
Ranním vlakem,
ty můj půvabný venkove, povezu si tě do města
a ve svém pokoji dalekozrakém
budu se s tebou mazlit a budu tě chovat na klíně.
O tvůj obrázek v zornicích
pečovat budu šťasten a tich,
vlasy, jež dýchají doposud senem, raději nepročeši,
smysly mé budou plny tvé vůně,
budou se másti a budou blábolit
jako po jižním víně,
budeš se mnou spát, budu tě mít,
jsi moje sluneční nevěsta!
Černé a plyšové lesní tůně
nikoho jako mne nepotěší,
vzpomenu-li si.
Z barevných mumrajů lučních květů
sotva si někdo takovou vzpomínku smísí,
jako já:
bude to výzva k lásce, k rozkoši, k boji proti celému světu,
otevřená náruč, dětinské: „aťsisi,“ nadšené allelujah!
Ve svém pokoji budu tě míti, přírodo, celou,
podzimní adieu bílé cesty
v listnatém háji buků a bříz
s dívčími sliby a zpěvnými gesty,
Říhovo jeteliště s mateří dušičkou na mezi,
křižovatku v lese, s nešťastnou madonou, půvabně neumělou,
53
paseku s oranžovými pařezy,
smyslnou měkkost zroseného mechu („dřímal bys?“)
i povel vzdoru, modrou ocel skály
a větrný pocel výšek, které mne k sobě zvaly,
bůhví, co slibujíce.
Také pastviště, zavlhlé příchutí nasycení,
jistě se vzpomínkou přiláká,
i se zpěvem pasáka
a s dobráckým bučením krav
– a ještě více,
starý, hučící splav
a jeho tříšť a bílé rozpěnění,
ještě více vezme mi klidu.
Každou chvíli budu tvou vroucností ovát,
přírodo, na klíně budu tě chovat!
Z rána k tobě jen přivoním, ale potom,
na večer, tebou zapiji vyprahlý, pustý
den a jeho bídu
a v noci
zabořím se do tebe celými ústy,
ale nikdy, budu-li jen trochu moci,
nikomu nebudu o tobě vyprávět!
Co komu je po tom,
že ty, přírodo, kterou jsem měl a kterou mám,
jsi pro mne dívka, věčně mladá, stvořená k lásky hrám,
že ti je asi jen šestnáct let,
že jsi svůdná, krásná a prudká
a přece něžná, jako když někdo ze samých „chtěl bych“ tě utká,
do snění pohroužená,
i kolem zdrojů života dovádějící skotačivě,
54
nejpůvabnější žena,
ve svých slibech a možnostech k šílenství pestrá,
ale, že proto jen nesmím tě celou svou vášní milovat náruživě,
protože jsem – jsi – jsme – bratr a sestra...
55