LÍTOST.
Zarmoutily, zarmoutily jste mne,
moje astry červené, modré, bílé a zlaté,
zarmoutily jste mne,
poněvadž právě vy, duchaplné a jemné,
za tolik lásky mi nelásku samu a bezcitnost vyčítáte!
Dny a noci jste stávaly na mém stole
a svoji barevnou píseň mi zpívaly k práci,
hleděly do mého péra, k životu napomínaly
a posílaly mne, nerozumného, na večer toulat se v luka a pole,
o mladé srdce jste dbaly.
Z mojich radostí radost jste měly
a soucitem dýchnout jste dovedly na ránu bolesti.
Celé noci se mnou jste bděly,
skloněny nad mojí prací,
a její veselí i její mrzutost, prozpěvujíce, pomáhaly jste unésti.
Slýchal jsem vaši píseň, něžný zrak barev jsem cítil,
měl jsem vás ze srdce rád.
Jen to mne zneklidňovalo,
že mám tak málo,
čím bych vás za vaši krásu směl podarovat,
chudobu svou jsem cítil...
Protože jsem vás miloval, myslil jsem na vás často,
na sto
ohledů pro vás jsem měl, milencem dobrým jsem byl.
31
Někdy jsem celý den v pokoji nekouřil,
poněvadž vás to trápí;
večer jsem stavíval lampu na okraj stolu,
daleko od vás, abych vás nepopálil,
(ať raději lampa spadne se stolu dolů,
než abych žárem vás mučil!);
když jsem vám naléval vody, dřív jsem se napil,
jestli ji někdo neotrávil;
nejlepší svoji sklenici jsem vám půjčil,
měl jsem vás rád...
Kdykoliv jsem šel spat,
vždy jsem si říkal: chlapče, čas kvapí,
upřímnou píseň o vděčném srdci musíš jím zazpívat!
A té jsem nezazpíval! –
Neboť dneska ráno, když jsem vstal
a chtěl vám dát, květiny, vody – a pil už z ní taky,
sklíčil mne žal...
Zármutkem pozbyl jsem řeči, němý, na vás se díval:
vždyť vám přes noc pohasly barevné zraky,
život z vás vyprchal!
Kolem bolestně semknutých úst vám výčitka zbyla,
průsvitnou ruku tiskly jste na své zoufalé srdce,
ku předu nakloněny, a vaše prudce,prudce
svraštěná, sestárlá tvář – –!! – stařenka, která rukama zalomila...!
Je pozdě! Pozdě! Já vám,
mé mrtvé astry, už jenom sbohem dávám,
lítostí trápen, že jsem vám za živa nezazpíval,
32
že jsem svých vděčných citů vzrušený příval
nevypověděl, ani slůvkem se nezmíniv o radosti,
kterou plesala pro vás má barbarská krev!
Ale dosti!
Přišel jsem, abych litoval? Že jste mne zarmoutily?
Ze stesku po kráse barevných chvílí?
– – Abych vám zazpíval pohřební zpěv...
33