ODPOLEDNE.
Mám tebe plné srdce, červencové, zlaté odpoledne!
Sluncem rozpálená louko, dovádivé kvítí,
svými pestrými křídly třepotající máky,
z hluboka dýchající údolí, se zátočinou řeky,
s tůní, vroubenou brvami rákosí uprostřed louky
a taky
se sbory žab, které hrají stereotypní své melodie, –
rozkošný světe, šepotající, měkký,
s milými, hrozně nemotornými brouky,
rozjásaná louko! Slunce svítí,
stříbrný dešť se lije, –
tvé barvy, – tvoje vůně –,
čeř–ven–co–vé, zla–té odpoledne,
mám tebe plné srdce, výskající, – nezastůně –!
30