S OFFERTOU.
Již sluha portieru rozhrnul
a do šerého pokoje jí pokynul.
Že drobná byla, všecka šedivá,
až na tluk srdce jako neživá,
muž, který u okna cos pilně psal,
až za chvíli se ohléd‘ohléd’, dál ji zval.
Dva kroky postoupla a stanula,
obálku bílou v rukou zamnula.
Pan řiditel se na rozpacích pás‘pás’,
když zaplál ruměnec a v šíji has‘has’,
kde tmavé kroužily se kadeře.
Pak přece oči zvedla v důvěře.
33
Za prominutí tiše prosila.
Jde s offertou, pan rada posílá – – –
„ah ano, tu je dopis pana rady Z.“
tak úzkostlivě doševelil ret.
„Tož pojďte pěkně, slečno, ke mně sem,“
tvář přísná změkčila se úsměvem,
pak na kravatku pan řiditel sáh‘sáh’,
skráň přejel si a bílou vestu stáh‘stáh’,
svou americkou židli otočil
a milostivě hlavu naklonil.
Když znovu oči zvedla, zrak mu vzplál.
„Pan rada Z. že poroučet se dal,
a doporučil, abych přijal vás?
Jste mláda však, a sotva víte as,
jak v kanceláři nutno pracovat.
A umíte-li stenografovat?
Psát na stroji? Nuž, ruku dejte mi!
Co dokážete těmi dlaněmi?
Tak dětská ručka, bílá, hebká tak,
a chvěje se jak polapený pták!“
34
Za dětskou ručku k sobě strh‘strh’ ji v ráz,
pravicí ovil květinový pas
a levá ruka zdvihla obličej.
„Bah, v oči se mi směle podívej,
a máš-li hezké, všemu dostálas,
vždyť máme tady málo takých krás!
Ty bloudku, proč je slzy zalily?“
A na klín stáh‘stáh’ ji vposled opilý.
„Jsi asi chuda, – pomůžem ti již,
když sladkostí to svojí nahradíš.“
Už v náruči ji sevřel, ruce jal
a chvějně steré sliby všeptával.
„Jen třicet zlatých je tvůj řádný plat,
však pětkrát tolik můžeš vydělat –
jsou mimořádné práce, – no, snad víš, – –
vše od ostatních brzy pochytíš.
A neboj se, proč tak se třepotáš?
Tu zálohu sto korun napřed máš.“
Vzal vonnou rukou ze zásuvky své
pět mincí skvělých, zlato chřestivé,
35
a dav je do obálky, rozepjal
dva knoflíčky a zlato uschoval
na sotva zřejmém ňader rozpuku.
Tak plaše skanula mu na ruku!
Chvěl vášní se – to poupě šedivé
mu v loktech kleslo jako neživé.
Vstal, na pohovku rudou položil
své smutné břímě, šat jí uvolnil
a za ten prvý mimořádný plat
na drobná ňadra horká ústa klad‘klad’
a sladkostí se prvé vůně zpil,
jíž dýchl květ dřív, než se probudil.
Pak víno přinesl a potřel skráň,
až černé oči znovu vzhlédly naň.
Na drobnou ručku ještě pocel vtisk‘vtisk’,
když tělem poslední mu záchvěv blýsk‘blýsk’.
„Hleď, nebuď smutna, sladké srdíčko,
a utři uslzené očičko,
by za tebou se sluha neohléd‘neohléd’,
až kolem něho chodbou půjdeš zpět.
36
A v bance jsi, to víš, to na mně záleží,
a já – já přeji ženské mládeži!
Až zítra ukážu ti kancelář,
a práci přidělí ti sekretář,
však přísnost jeho ať tě namatenemate, –
ty hodiny máš od půl desáté,
a domů jdi, kdy se ti zalíbí.
Jen mně prokážeš svoje alibi.
Tak, jdi už!“ Dvéře tiše otevřel
a opatrně v chodbu nahlížel,
až potácivě vyšlo děvče ven.
Pak zavřel, used‘used’ k stolu osvěžen.