POHÁDKA MÁJE
Na Veveří devět věží –
zlaté přílby na nich leží,
na bašty i v skalní sluje
dukáty Máj rozhazuje.
Horem, dolem mladé boučí,
v jasném ohni tisíc loučí.
Slunko z plavé mísy denní
rozlévá se po zeleni,
proudí záříc luhy, horou –
až k myslivně Pod komorou.
Zlatovlasý Děd-Vševěda
v okně modré oči hledá,
marně hledá modré oči
v zahrádce i na úbočí.
Když se klade vonné šero
nad žita jak na jezero,
krajem lesa v jarní kráse
ani Ríša netoulá se.
Kolem kučeravé hlavy
zavířil mu život dravý.
17
Jen Pohádka Vilémova
s kukačkou se vrací znova.
V zurčení vln na potoku
slyšíš ohlas plachých kroků,
v olšinách i v zlatu břízy
lem se kmitne její řízy.
V mladém srdci – dřív i dosud
záhadný se rodí osud,
když se chmurné lesy zjasní
nové Vesny slavnou básní...
18