DALEKÉ OBZORY
Ant. Klášterskému
Zdravím vás, daleké obzory,
barevné stuhy a jas!
Dálka zrak unáší přes hory
splynulé v modravý pás.
Jak ptactva v odletu kroužení,
jak dětský nad strání drak
daleko letí mé toužení,
dále než dostihne zrak.
Obrazy z jeviště mladosti
jeví se jak oblak chvat,
jak v slávě sluneční jasnosti
nebeských beránků řad.
Jeřábů zarudlé věnčení
kyne kol chlapeckých cest
se čmoudem zemáků pečení,
suchá kdy praskala klest.
22
Zálety mladistvých perutí
do modra tužeb a snů,
srdcí dvou opojná splynutí
v sladkosti srpnových dnů...
Nestihnu vzpjatými rameny
hodin těch záři a ples –
ocúnů podsvětní plameny
kvetou mi u cesty dnes.
Kytičku hořců si natrhám,
zavěsím u Božích muk –
večer svůj blouděním nezmrhám,
s věže zní domova zvuk...
Ke knize veršů pak usednu,
kde moudrost a ducha vzlet –
na zdraví pěvce číš pozvednu:
zdar dílu budoucích let!
23