K POSLEDNÍ KAPITOLE
Co život skládal, přečetl jsem všecko,
pokáral zlozvuk, chválil zdárný rým.
Snad čet’ jsem časem jak nezbedné děcko,
a mezi verše škrábal vlastní šprým.
Vždy vděčen jsem byl za několik řádků,
jež drahé ruce psaly v knížku mou.
Ty stránky nosím v srdci na památku
cest společných dnem zářivým i tmou.
Co dnešek črtá, vábí věru málo.
Novotné knihy neláká mne list.
Poselství, jež bych chtěl, by z něho plálo,
to nenajdu a nebudu tam číst.
Co miloval jsem, z knihy zítřků mizí,
jak démon by ji psal – ne Svatý Duch!
A ozve-li se na mžik slovo ryzí,
přeslechne hesly ohlušený sluch.
51
Nevyhneš se však jedné kapitole,
i loudavému psána čtenáři.
Ta čeká rozevřena na mém stole –
Jak tu, jak tu se dočíst podaří!?
– – –
A za ní už jen stránka bílá, čistá
a zářivá jak blankyt nebeský –
Blah, kdo se začtl v milost Pána Krista,
i když v mdlém světle čítal s poklesky...
52
List Janu Karníkovi
Když jste mi kdysi s rozhledny na Harusovci ukazoval pamětihodnosti svého rodného kraje, upozorňoval dole pod námi a na obzoru místa, památná v životě a díle Vašich krajanů, Gustava Pflegra Moravského, Jana Nečase, Petra Křičky, Jana Štursy a jiných, neuvědomil jsem si hned, jaký skutečný i přenesený význam má pro Vaši poesii tento vrch nedaleko Vašeho rodného Nového Města na Moravě. Za to však kdykoliv se od té doby znovu probírám Vašimi knihami lyriky, uvědomuji si, že také v nich vystupujete na jakýsi Harusovec básnický, kde se Vám zjevují mrtví přátelé a odkud na Vás útočí svět živých.
Váš výstup na básnický Harusovec byl zdrželivý. Skromnou Chudobnou žeň, kterou jste se na počátku tohoto století ohlásil v lyrice, předkládal někdo, kdo nekoketoval s prohlášením, že nepatří mezi vyvolené. A přece již v ní začal důvěrný zpovědní doprovod Vaší životní pouti, na které Vás přinutily k zastavení jen zkušenosti závažné. Mladý manžel, jenž svou první knihu věnoval Helence ze své Pohádky máje, jako by nebyl jen o dvě léta mladší Otakara Březiny, tehdy již uzavírajícího své dílo bás-
53
nické. Z oslňující blízkosti tohoto okřídleného ducha generace jste se Vy, nespěchající poutník, ohlížel, byť v kruhu jeho ctitelů, seskupených kolem Nového Života, spíše zpět do kruhu společných učitelů mezi Lumírovci. Z jejich odkazu jste si, veden hlasem svého srdce, vyvolil k vlastnímu samostatnému prožívání příklad věrnosti tradici národní a lidové, v který vyvrcholilo životní dílo původního bouřliváka kosmopolity Josefa Václava Sládka. Tím hlasem srdce byla Vaše láska k rodnému kraji, který svým charakterem se vložil mezi Vás a svět. Jeho působením především si vysvětluji nejnápadnější ohlas doby v Chudobné žni: hrůzu před zmechanisováním práce a před odtržením člověka od přírody a především od tradičního patriarchálního života lidového v cyklu Z denníku dělníkova.
Potom až zkušenosti válečné osmělily skromného, na delší čas se odmlčevšího pěvce, aby na básnický Harusovec vystupoval již beze všech nejistot. A tak Vás až kolem padesátky vidíme na vzestupu. Válka světová pro Vás jako pro jiné české básníky otevřela nový zdroj inspirace. Pod jejím úderem začíná otvírat zámky k tomu, co nastřádal mnohem dříve, básník, sžívající se v něj sociálnějším povolání lékařském s lidem a nikde neomezující svou rozhodnou příslušností ke katolické tradici národní své
54
vřelé cítění k národu a jeho dějinám jako k celku. Vytržen ze svého soužití s rodným krajem mohl se povznést k obzorům, širším a ve své Moravské symfonii obejmout na dálku celou drahou zemi jako mapu oživenou vyšlehujícími plaménky dojmů intimních i historických. Ale nad všechny burcující výzvy, v kterých se ve Vaší poválečné lyrice Červená a bílá slily výstražné básnické hlasy národního svědomí z dramatických chvil minulosti, kladu to, čím navřely již Vaše lyrické prvotiny a co dosáhlo zvláštního zvroucnění za války: prolnutí lyriky teplem rodinným, spojení živých s mrtvými a nepřerušené vědomí rodové, čímž vším se těžiště Vašeho významu v naší poesii svažuje dosud do knih – zdánlivě důvěrných zpovědí osobních a přece tak příznačných pro vývoj citovosti, zrozené z hrůz válečných – Večery u krbu a Závětří.
Nositel skrytého žhavění nacionalismu na okrajích dohasínajícího někdejšího žároviště nebyl ve svém povolání vojenského lékaře za války zavát jen náhodou na bojiště východní. Neboť tam dědic slovanských tradic svého kraje mohl dohánět svou erudici básnickou tím, že svůj předválečný obzor sympatií se Slováky rozšířil o sympatie s Poláky. Důkladný jako vždy přistoupil jste k pokračování v díle svého krajana, nadšeného polonofila Jana Evangelisty Nečase, po svě-
55
domitých přípravách. Co jste dal polské poesii, ukazují literární studie Pod perutí bílého orla, přebásnění Trénů Kochanowského a vedle dalších přeložených ukázek z jednotlivých básníků jako Stanislava WyspianskéhoWyspiańského a Emila Zegadlowicze zejména dvě antologie Z polského Parnasu a Poesie svobodné Polsky. Co dala polská poesie Vám, ukázala by speciální studie o ozvěnách na př. Mickicwicze a Kasprowicze v drobné idilycké epice a žalmické lyrice Vašich knih. Svou novou sbírku lyriky Srdce z pouti vydáváte po desítiletém odmlčení, vyplněném (až na sbírku epigramů Vosí hnízdo) intensivní prací ve škole poesie polské a zároveň ve službě českopolské vzájemnosti literární všemu, i nevděčnosti se strany polské, na vzdory. Je to také znát z jejího otvírání průzračných dalekých obzorů, z jejích stálých životních součtů nejlehčí formou, z jejího základního ladění symfonického, z jejího sdružení dvou inspirací: smířeného, stále častějšího setkávání se smrtí a přitažlivosti kouzelné dílny vzpomínky.
Při četbě Vašich knih lyriky vidím Vás od onoho setkání na Harusovci stále před sebou, jak ze zasklené části rozhledny upozorňujete mne, stojícího venku ve větru, na pamětihodná místa svého rodného kraje. Trpíte prý závratí a přece neodoláte, abyste znovu a znovu vystupoval na rozhlednu. Je
56
kus horácké houževnatosti v tom neústupném dobývání výšin. Té horácké houževnatosti však vděčíme, že jste se stal navzdory vlastním pochybnostem básníkem a že náš národ získal ve Vás příkladného dělníka, pracujícího k utužení jednoty československé a na nevděčném, byť pro nás jen čestném úkolu sblížení českopolského.
S krajanským pozdravem Váš
Antonín Veselý.
57
OBSAH
Prolog9
Podobizna11
Horácké jaro12
Devět křížů15
Pohádka máje17
Na Suchém vrchu19
Pozdrav z Cikhaje20
Píseň pozdního léta21
Daleké obzory22
Stárnoucí srdce24
Cestou25
Lípě před okny27
Láska a smrt29
Balada o matčině smrti31
Requiem aeternam...33
Prosincový večer35
Osud v písni36
Věž a stromy45
Světa běh47
Dědkovy rýmy49
K poslední kapitole51
List Janu Karníkovi od Antonína Veselého53
59
JAN KARNÍK
SRDCE Z POUTI
BÁSNĚ
S doslovem Antonína Veselého
Vydalo v únoru 1938 Moravské kolo spisovatelů v Brně jako I. svazek Nové knihovny poesie MKS.MKS za redakce Dr. A. Veselého, Dr. R. Habřiny a Ing. M. Elpla.
Vytiskla Obchodnická tiskárna v Blansku
[61]
Od téhož autora:
Chudobná žeň (Nový Život, Prostějov, 1904)
Moravská symfonie (Obzor, Přerov, 1919)
Soumrak rodu Jamborova (J. Khun, N. Město na Mor., 1921)
Večery u krbu (J. Khun, N. Město na Mor., 1922)
Červená a bílá (J. Khun, N. Město na Mor., 1923)
Sladké s hořkým (Občan. tiskárna, Brno, 1925)
Pod perutí Bílého orla (R. Promberger, (OlomoucOlomouc, 1926)
Listy z kroniky (J. Khun, N. Město na Mor., 1926)
Závětří (Družina literár. a umělecká, Olomouc, 1928)
Duch Slovenska (Českoslov. akc. tiskárna, Praha, 1929)
Vosí hnízdo (Družina literár. a uměl., Olomouc, 1932)
[63]
Básnické překlady:
J. Kochanowski, Trény a frašky (Sbor. svět. poesie, Praha, 1928)
Z polského Parnasu (L. Kuncíř, Praha, 1930)
St. WyspiaňskiWyspiański, Kazimír Velký (Sbor. svět. poesie, Praha, 1931)
E. Zegadlowicz, Budějovické louky („Vyšehrad“, Praha, 1934)
Poesie svobodné Polsky (L. Mazáč, Praha, 1937)
E: ts; 2007
[64]