STÁRNOUCÍ SRDCE
Srdce už vadne – ale nedřepí dosud
mrzutě jako výr za mříží.
Na cesty dobrých i zlých, v jasný i zkalený osud
bratrsky pohlíží.
Kde úzkost, kde bolest zavolá, za dne či za noci,
tam spěchá s balsámem pomoci.
Veliké lásky rytmem se doposud vzruší
pro všecko, co předkům svato,
v čem ducha plameny vysoko buší,
k odkazu, s něhož jho potupné sňato.
Posledním úderem jak prstem tuhnoucím
zaťuká prosbu věrnosti: Pokoj a zdar všem budoucím!
Plamínek touhy ještě v něm hoří:
Pro děti, pro vnuky
čarovné zámky v kvetoucích zahradách tvoří,
kde není hoře, není už rozluky,
kde kynou zemdleným dokořán veřeje,
a krb je tam vlídný. Při něm se ohřeje...
24