BALADA O MATČINĚ SMRTI
Maminko, je dusný den,
těžká mračna na spadnutí –
a vy, chorá, chcete ven,
co vás náhle přes práh nutí?
Nemám nikde stání dnes,
slyšíš kroky? Šat mi snes!
Mami, šla-li bouře zlá,
hromničku jste rozžíhala,
hrůza vás vždy roztřásla –
a dnes byste putovala?
Nemám nikde stání dnes,
kyne, volá černý les...
Maminko, už hučí hrom,
oblakem se kříží blesky,
noc je blízko – v temnu tom
nenajdete ani stezky!
Nemám nikde stání dnes,
kdo zná cestu, čeká kdes.
31
Maminko, proč taký chvat?
Venku boží dopuštění...
Oblékáte černý šat,
v mramor se vám líce mění!
Na kolena k mrtvé kles’ –
v blescích brána do nebes...
32