DĚDKOVY RÝMY
Přišla jeseň s babím létem –
odchází s psím nečasem.
Kdož by teď chtěl lítat světem
s okřídleným Pegasem!
A přec mocná touha k letu
dnes mi stoupá do hlavy,
že se mezi pěvce pletu,
kteří táhnou v dálavy.
Nemířím však do blankytu
ani na vrch skleněný,
nechci patřit s horských štítů
na vln příboj spěněný,
rád bych jenom na Pegasu
zalét’ v dětskou jizbičku,
koně s křídly poslal k ďasu,
objal drahou hlavičku.
49
Potom, ať se kdo chce diví,
vnoučka, pokud stačí dech,
jako soumar trpělivý
sám bych nosil na zádech.
Běda! – Pegas v dáli řehce,
marně čekám povzletu –
na křídla už vzíti nechce
stárnoucího poetu.
50