LÍPĚ PŘED OKNY
Zebou ruce, v srdci zima.
V koruně tvé bez listí,
jak mi stojíš před očima,
jen vzlyk větrů zasvistí.
Samoty mé družko milá,
s šedou pletí stařeny,
jako já jsi zapustila
v rodnou zemi kořeny.
Přijdou s jarem družní ptáci,
tvoje hnízda oživí,
bouře v bubny zaburácí
nad tebou v den zářivý,
červenec tvou slávu vznítí,
korunu pel vyzlatí,
budeš zas jak harfa zníti
v medu slastné závrati...
27
Běda! Roje včel ni ptáky
nezláká můj holý kmen!
Vypučí až nad oblaky
jarem věčným orosen.
28