PODZIMNÍ PÍSEŇ.
Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –
Slyš, Mary, píseň podzimní!
Kraj tich, kam zrak se stočí,
v svém teskném půvabu,
žloutnoucích do vrkočí
tká šperk si jeřábů –
V révoví rudém plane,
hle, hroznů amethyst –
a za listem, viz, list,
jak slza na zem kane...
Jde sadař pustým sadem,
a slední češe plod –
a s opožděným stádem
sní pastýř u svých vod.
Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –
Slyš, Mary, píseň podzimní!
V truchlivém zadumání,
slyš, šumí hvozdu chvoj –
Jak tklivý pohled laní,
jak teskně šeptá zdroj!
Kde zlatokvětý plamen
52
se kapradin teď skví? –
Kde v noci měsíční
zní píseň lesních panen? –
Kde květ je vodních růží
nad tůní mlčící?
Slyš, v dálce, nade strží
lká jelen řijící! –
Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –
Slyš, Mary, píseň podzimní!
Kde poupata tvá, máji,
holoubků zlatý smích,
pastýřů při šalmaji
kdy svět zněl v polibcích?
Kde kvetoucí tvé hlohy,
v jichž stínu blahý sen
a sladký slib vzplál mnohý,
jenž nikdy nesplněn?
Kde tvoje růže pučí,
kde zpěv tvých slavíků? –
Kraj pust – jen vítr hučí
v šer píseň zániku...
Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –
Slyš, Mary, píseň podzimní!
53
Je mrtvo v parku starém,
slyš, listů teskný pád – –
Co vonělo kdys jarem,
teď dýše hrobů chlad.
Plá v alej měsíc siný,
kde jako v zašlých dnech
milenců mrtvých stíny
jdou tiše – po hrobech...
Kde touhy, sny jich zlaté,
polibky v záři hvězd? – –
Jen listí šustí sváté
v kolejích pustých cest...
Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –
Slyš, Mary, píseň podzimní! – –
54