PÍSEŇ O ZLATÉM ROHU.

PÍSEŇ O ZLATÉM ROHU.
[65] V hlubinách jezera, u věčný stín kam nebes nevnikne svit – zahalen do řas a do travin roh zlatý musí tlít. – A v duti jeho, kde dávno zmlk hlas, ještěrů hnízdí rod – Ó, slyšte, proč na věčný zaklet je čas roh zlatý na dně vod! *** Žil mladý pastýř bílých stád v pohorském údolu, kde prostá tulila se ves v stín starých topolů. V své chatě žil, jak v hnízdě pták z mechů a jehličí. Tam v keři kalin v máji zněl vždy nápěv slavičí. A za jeseně větrů svist mu zníval nad hlavou, a tajemný sem táhl šum pohorskou doubravou – – 67 Tam pastýř žil – A v samotách přečasto v touze snil o rohu, jímž by modrých hor si říši podmanil. O rohu, jehož čárný hlas by ovlád duchů druž, by jako král hřměl v šíř i v dál: „Mne poslouchej a služ!“ O rohu zlatém, všechen kraj by slyšel jeho tón, jenž pozoun vichřic přehluší i bouří mračný zvon, i hájů šum a hvozdů sten, křišťálných slapů spád, by výšinám i údolím kovovou písní vlád! – Štván touhou pastýř opustil zelená údolí, kde jeho druhů šalmaj zní a zvonek hlaholí. 68 Opustil bílá stáda svá i nízkou chatu svou a v neznámo hor modravých spěl stezkou tajemnou – – A dlouho bloudil po horách, svou touhou zmdlen a chor, než rudy zlaté vyrval skvost ze srdce modrých hor. Hoj, rudě oheň plápolá a zlatý taví kov, a horští skřeti k pomoci jdou čarami tajných slov! Hoj, ve výhni juž zlato plá, je taví bleskný žár, a perlík mocným úderem mu nový dává tvar! V žár vichr dul, a pastýř kul, zář rudou na čele – A v posled v dutý rohu plášť vryl zdoby umělé. 69 Čarovná, tajná znamení, run divomocný znak – – A leskem hvězdy půlnoční mu pozahořel zrak... Pak s horstva štítů nejvyšších v roh mocný zadul dech – a zlatě kov se rozzvučel a tisíc budil ech. – A zněla horstev modrá říš i dolů květný klín, věkových dubů koruna i vějíř kapradin – A v šíř a v dál hřměl rohu hlas, jak vichr nespoután – jak zlatý zvon zněl jeho tón v blankytný nebe stan – – A zdálo se, že v písni té,té hřmí bouří mračný vzdor – i borů šumy harfové i zpěvná echa hor. 70 A zdálo se, že v písni té vod valných hymna zní, i elfů nyvý čarozpěv za noci měsíční... Stříbrný zvonek skřivaní v předjitřní znící šer, i na kostele starý zvon, když hude v podvečer... Údolí písně, zvonce stád a duma šalmají a zlativý smích hrdliček v rozkvetlém podhájí – a poklid dědin i ruch měst, hluk lidských zápasů – vše, čím zní obloha i zem, roh zazněl v ohlasu. – A v jeho hřmění tyranů plášť chvěl se nachový – třásly se mříže žalářů, padaly okovy – – 71 A pastýř dul v svůj zlatý roh, co v hrudi stačí dech, a po horách i údolích tisíce znělo ech... Však Vládce Modrých hor a Pán, jat žárlivostí zlou, rozkázal živlům rozběsnit se smělci nad hlavou. A rázem divou vichřicí se zmítá keř i strom a blesků spár rve mračna v cár, a dutě hučí hrom – Ó, běda, hudče, k výšinám že’s píseň vzdoru slal! – Blesk rudě žeh a zlatý roh ti od úst oderval. – A čarozvuký nástroj tvůj, jímž na horách jsi vlád, jak meteor se řítil s hor a do jezera pad. 72 Tam ve hlubině modrých vod jak zlatá hvězda zhas – – – A na tvých kostech dravci hor krvavý měli kvas... *** V hlubinách jezera, u věčný stín kam nebes nevnikne svit, zapředen do řas a do travin roh zlatý musí tlít... A v duti jeho, kde dávno zmlk hlas, ještěří hnízdí rod – – – Tak na věčný je zaklet čas roh zlatý na dně vod. 73 OBSAH.
Pramen5 Píseň o marnosti9 Plavba do země krásy10 Měsíci13 Píseň15 Umírající slavík16 Píseň o domově18 Městu mého dětství!22 Staří měšťané24 Zvon27
Píseň písní
Prolog37 Pojď, ruku v ruceruce...44 Metamorphosy47 Píseň hor50 Podzimní píseň52 List podzimní55 Píseň zimní57 [75] Notturno58 Jiné notturno60 EpiologEpilog61
Píseň o zlatém rohu.rohu
E: ts; 2007 [76]