PÍSEŇ ZIMNÍ.
Sním – – V daleký v saních my vyjeli kraj,
zní rolničky večerní plání...
A kol nás vše v sněhu, jak stříbrná báj – –
Ó, přitul svou skráň k mé skráni!
Ó, přiviň se ke měmně v nejsladších snech,
k mé hrudi úže, vždy úže –
ať zlíbám pyl květný na tvých rtech
a na líčku ohnivé růže!
Jen dál, vždy dál! – – Až ke konci cest
v dál za obzor, kde mizí země! – –
Dnes pojedem spolu až do kraje hvězd –
ó, blíž jen přiviň se ke mně!
V hloub nebes dnes oř můj se rozletí,
jak hřmí ty peruti šumné! – –
Mé dítě zlaté – jak je ti?
Ty chvíš se? Ó, klidně sni u mne!
Viz, Saturna zlatý teď protkli jsme kruh,
v dál mléčnou se řítíme drahou – – –
Sen prch – – dál k hvězdám však letí můj duch,
co líbám hlavu tvou drahou...
57