ZPĚV SVATEBNÍ NOCI
I. PÍSEŇ NEVĚSTINA
Chut věcí závratných se rozplývá v mé krvi...
Úděsná vidino, jíž jména nesmí znáti
ret panny dychtivé, neb ctí svou toho splatí:
tvou vzývám ukrutnost i něžnost v pocel prvý.
V hlubině panenství utajen požár čeká
(v ní všecka chvějíc se mých snů se lačnost zmítá):
Ó neměj soucitu! ač vzpírá se, tě vítá
má skrytá vášnivost, jež lákajíc se leká.
Můj žhavý ruměnec a moje bledost prudká
dychtivost zapírá, jež od tebe chce vzíti
dozrání rozhodné, jež do kořen mne vznítí.
Bez výhrad se mnou nechť se tvoje smělost utká,
mně samé vezmi mne, ať z neplodného míru
mne gestem jediným povzneseš do vesmíru.
12
II. PÍSEŇ ŽENICHOVA
Za nocí horečných já tisíckrát tě vzýval,
bohyně profanní, jíž jméno šeptnout’ ani
nejprudší milenec v divokém rozpoutání
se milce netroufá, byť tisíckrát tak sníval.
Máť láska hlubiny, jichž musí věčně stříci
milenci navzájem žárlivě z duše celé.
Jsa takto utajen v své dychtivosti smělé,
jen noci nejhlubší svou žhavost mohu říci:
že lačné rámě mé, jež po tobě se vzpíná,
žen počet bezmezný v své touze obepíná,
a moje vášnivost, jež sní o těle tvém,
v něm po všech rozkoších a slastech světa sahá.
Jeť pouhým symbolem milenky krása nahá
tomu, kdo v ženě jest uchvácen vesmírem!
13
III. TAJUPLNÝ BŮH
Milenci bláhoví, z nichž každý, šalbou sveden,
chce z mého pokladu podobu božskou vzíti,
jen ještě tuto noc sen pyšný máte sníti,
jak žhavost spojí vás v kosmický celek jeden.
Kdo ze mne okusí, má člověkem se státi!
Má pouta úlisná jen k zemi pevně váží:
vzlet sebe mocnější jen milencovou paží
nade vše pevněji lze k hroudě připoutati.
Nechť vaše dychtivost dnes jako blesk se srazí
na loži svatebním, kde v objetí svém nazí
se prudce sloučíte, milostné plni záře:
nejvyšší dvojici já v soumarů pár spojím,
jenž půjde zkroceně před těžkým pluhem svojím,
na místě velkých snů zem’ brázdě v potu tváře.
14