JITRO V HORÁCH
I.
Blesk prvního ranního světla probudil můj spánek.
Světlo na horách. Tlumok a hůl a vyjdeš
na Prosau. Srdce máš ulehčeno pevným spánkem.
Napiješ se z horského potoka a zachce se ti znovu žít.
Dnes v noci se mi opět zdálo o nymfách.
Mám na rtech opět hořkou dravou chut života.
Všecky horské potoky ladí jazz-band
a šumí, jak při roji včely. Vrcholy sosen žvatlají,
všechny kravky v Kotschachtalu dávají si zvonci
dostaveníčko. Hnědka na Gamskaru,
stračka bim bam dole u trnek na Liščí boudě.
Já nevím, proč jsem náhle tak vesel, já nevím, proč mám oči plné slz,
já nevím, proč se mi už zase chce žít.
II.
Malá Cilly skáče po skalách jako kůzle, nesouc
sekáčům snídaní. Jejich chata je až tam nahoře 1620 m
nad hladinou moře, letí jako včela,
už je na Hohe Linde, už je na Aarsbachu,
hle, už je na Tautenhammeru. To dítě nemá těla,
to dítě, jak ptáče letí do oblak, přes strmé srázy skáče
32
a míří až do slunce jako Faëton v gatích.
Proč najednou můj puls mi přestal bít a zatich’?
Vážko, proč prcháš, proč poslední vráska mi teď chvatně mizí s čela?
Mně jeden úsměv zbyl v srdci. Kdybys ty, Cilly, jej chtěla?
Od Švarzy k Sonnblicku Alpa celá
po malé Cilly blouznivě zahořela.
33