KREVNÍ OBĚH
I.
Dáš-li mi sebe, hladovému vlku dáš žertvu krvavého masa –
ne nadarmo krvácíš třináctkrát ročně, abys byla vždy čerstvá krev.
Můj krevní oběh bez tvé žertvy matný a líný,
že vlásečnice ho nezachycují,
náhle se napne a jiskří jako kontakt na transformátoru.
Šumím, pulsuji, oxyduji, jsem yonisován.
Všechny buňky se ve mně okysličují,
všechny bílé krvinky v rudé se proměňují,
všechna nervová centra se ve mně zapínají
s vlásečnicemi periferiálními,
v jediném koloběhu se perlím,
jako novoroční punš.
II.
Nyní konečně ve zmatené mé krvi ve všem je jasno.
Konečně chápu, proč nebe je plné hvězd,
proč jsou spojeny k sobě, k Dianě Saturn, Kozoroh k Panně,
a se zemí všechny.
Proč každá věc má jiný kořen
a proč všechny mi zarostly v tobě,
proč každá jste jiná a jinak chutnáte v jinaký čas.
36
Proč na každé z vás jiný mi uvázl nerv.
Proč po dubnu přichází máj,
a po květnu červen
a proč všechny ženy hořké jste,
a proč každá chutnáte jinak,
a proč po vás všech jsem rozptýlen
jako na jaře po květech pyl.
III.
Proč ke každé z vás pevně jsem připjat,
jako měsíc je přikován do roje hvězd.
Nyní ve tvém náručí vím, proč milujete
dle střídy měsíce a proč všechny kol něho obíháte.
A proč já, opilý satelit, vám
půl blázna, půl bůh, obíhám,
proč obíhám kol vás každé.
IV.
Každé z vás je nový muž nový měsíc, vyměňující
novou krev, jako každá z vás
nová mi nově krev vyměňujete.
37