PRAŽSKÝ ČLOVĚK.

Josef Lukavský

PRAŽSKÝ ČLOVĚK.
My nemilujem širý svět a známe jen, co doma a dovedem to povědět vlasteneckýma rtoma. Že revoluce v Stambulu? To nehne pana Bambulu – nechť svět se rve a bijebije, on vlastenecký malvaz přec u Fleků klidně pije. Vždyť u nás věcí dost a dost jež za srdce nás chytí a přejdi jenom dvakrát most a poznáš české žití. Idee? Lidstvo? Škoda slov! Pan Bambula je filosof – co jsou mu rebelie? on vlastenecký malvaz přec u Fleků klidně pije. Jsou volby, schůze, výlety a tak je život pestrý, 100 ba na slavnostech s konfety lze najít vnadné sestry. Drinopol? Záhřeb? Volný lid? Pan Bambula chce volně žít, neb za svoje on žije a vlastenecký malvaz přec u Fleků klidně pije. Vzal všecku politiku ďasďas, ta k přemýšlení nutí a proto není nad malvaz, jenž popíjí se s chutí. A než se skončí jeden denden, pan Bambula je nachmelen, však sotva střízlivý je, zas vlastenecký malvaz přec u Fleků klidně pije. Bambula kdo je? Inu, Čech, Pražák a co víc chcete? Ty nelze spočíst na prstech, na sta jich naleznete. Vzdělání, duše k smíchu jsou! Bambula ten je Bambulou – a žije, jí a hnije a vlastenecký malvaz dál u Fleků denně pije. 101