DUCH HARLEKÝNA. Neslyšně, jak se sluší Harlekýnu,po špičkách před vás, drazí, předstupuji,bez cárů, kterým šaty přezdíváte,bez masa, kterým tolik oplýváte,bez titěrnosti z brillantů a kovůk vám vystoupil jsem s chudičkého rovua několik vět řeknu v levo, v pravo.Mám k tomu právo.Vrací se často, odkud kdo přišelpovědět vše, co viděl a slyšel,co poznal, zažil, čím trpěl třebapro kousek chleba,jak a kde zachyt’ paprsek štěstí,proč nemoh’ k jasnu nebe se vznésti,proč bloudil světem, dálkami, městyi vedle cesty,proč věčnou touhu po světě nosil,proč slzel, žebral, klnul a prosil70za jeden úsměv za pohled jeden,jenž by mu vlídně pokynul v Edentam kdesi v dálce ztracené, cizí,kde žaly mizí...Je tomu dávno. Několik letpřelétlo zatím neslyšně svět,tisíce chvílí dobrých i zlýchslyšelo jásot, výskot a smích,tisíce chvílí vidělo žal,a kdosi mocný v synthesu spialrozmarně obé, nazval ji žitím,jímž člověk musí břímě své nést,ať už jde hložím, anebo kvítímpo cestách jasných či vedle cest.Býval jsem hercem – hercem z masa, kostí,(posledních měl jsem věru víc, než dosti),a jak to bývá na tom světě již,těžce jsem vlékl existence kříž.Bloudil jsem dálkou, vším jsem za vděk vzal,o vavřín slávy do krve se rval,a všude tam, kde kynula mně manna,jsem najedeným dělal tatrmana,za svůdný pohled, potlesk něžných dlaníšlechetných paníjsem jásal, bouřil, svíjel se – však víte –vždyť na divadlo sobě potrpíteČlověk byl ukryt kdesi duše na dněa komediant vyvolával snadně71aplausy, „bravo“, články novinářůi řeči lhářů,kteří mi v duši sladce lichotilia po straně mne kopali a bili.A tak jsem žil a miloval a umřel,jak mnozí dříve a jak po mně mnozí,jimž osud přiřknul osud Harlekýnů:člověka kousek, ďábla víc – nu, bozi!Byl slavný pohřeb. Městská rada, střelci,spisovatelé neznámí i velcí,malíři odborových sdružení,jež v nájmu mají prima umění,zpěváci, herci, slavní dilletantia tuti quanti,ba také jeden kdysi chlebodárcešel s truchlícími. Každý věnec dal mi,kde tučně stálo jméno pana dárce,jenž znal se se mnou – slavným – ale talmi...Slzely baby, když mi v cestu pělidojemně chorál: „Drahý, s bohem buď...“přátelé, kteří dodat zapomněli:Jen, Harlekýne, víc se neprobuďa zůstaň tam, kam vždy jsi dojít chtěl,tam někam – do pekel...Co zapomněli, to jsem věděl sám –tož do pekla se rovnou ubírám72alejí dlouhou pěkných šibenicí,jež každá měla krásnou makovici:vládcové slavní všech dob a všech zemízde v družném klidu hlavy v oběť dali,a aby byli i zde nade všemi,vrcholy šibeniček přikrývali.Ó, povídám si – krásná dekorace!Jaká to teprv bude v pekle nace,když cesta je tak krásně znamenána,jak žádná nevystihne panorama.Hvízdaje známý kuplet o Pančavě,své vědomosti srovnával jsem v hlavě,přichystal citát z Mefista, cos svého,pak vzpomenul jsem pana Twardowského,a než bys napočítal dvacet pět,na rudé bráně vítání jsem čet’:„Kdo krad’ a vraždil, přijat není,kdo smilnil, nemá přístupu,kdo v paličství měl zalíbení,zde nenalezne potupu –však zrádci, pokrytci a lhářiať přihlásí se v refektáři,a všichni, kdo jen komedii znají,v pekle se k uschování přijímají.“A dole podpis: „c. k. peklo“ jen.Povídám, byl jsem přímo unesen,že kurážný jsem od jakživa byl,ihned jsem zazvonil.73Jak zázrakem se brána rozletěla.(Nebylo třeba. Jsem útlého těla.)„Má úcta! Na zdar!“ volám vlastenecky.„Jsem Harlekýn, jenž, co ved život lidský,znal dole peklo, proto jde jak domů,by nový názor přidat mohl k tomu,co na světě mu lidé zažít dali.Rád věděl bych, zda peklo více pálí.“Jakýsi starý, sešlý Satanášmne vlídně vítal: „Pojď jen, brachu milý,z těch lidí, o nichž povídáš,už dříve se zde mnozí usídlili.“Podám mu ruku a jdu mužně v před.U ďasa! Kolem zase starý svět!Kavárny, hotel, mešity a zámky,divadla, známé vetešnické krámky,lázeňské boudy, knajpy, nemocnice,hřbitovy, jatky, váha, křtitelnice,na mostech lumír, stráž potravní čáry,záložny, žaláře i pivovary –leč nikde lidé, kteří by to vedli...Myslím si: v tomhle jste se nepovedli –však z rozjímání hlas mne vyrušil –sám arciďábel nový mluvčí byl:„Ah, kýho výra, jaký starý známý –no to jsem rád, že už jsi mezi námi,těm dole, že jsi konečně dal valea tak dále.74Co? Jak se máš? Víš ňáké anekdoty?Na ty psotyjsme tady štíři – to víš – chvíle dlouhá,a to se i čert peklu rouhá,Jak se ti líbí? Přece povídej!“Jen vzpamatovat se mi, pane, dej!„No, dobře, dobře – budeš tady rád –čert vždy je Harlekýnův kamarád.Máme tu pěknou chásku pohromadě.No, však je poznáš. Jsou na promenádě. –Vidíš ty stavby? Paláce a chrámy,i ostatní, co kleto bylo vámi,zde připraveno pro největší muka:Kdo dole směl to všecko užívati,zde jednou týdně smí se podívati,však vzdálena je všeho jeho ruka.Zde splňuje se nevídaný div:z mozolů druhých nikdo není živ,zde pokrytství je všechněm k pohrdání,o zrádcích nikde není ani zdání,a všichni, kdo tam dole světem vládli,zde v zatracení věčné rázem spadli.Pekelný chleba věru lépe chutná,než pozemšťanů existence smutná,kdy nevíš přesně, kdo ti v oči hledí,zda lotr, přítel, který s tebou sedí.“Pak uvedl mne v nových přátel kruh.– – – – – – – – –75Že dnes jsem tady? Inu, duch je duch,a jak je známo, taký pekla synvíc může říc’, než živý Harlekým,Harlekýn,jemuž by život zničili jste hravě,by plakal usedavěu vašich nohou, páni najedení,u lemu šatů hysterických paní,ubohý šašek, blázen, fantoš zábavyvšech bez srdce, duše i bez hlavy,všech, kdo jsou jeho dobří přáteléa vždy ho kopnout mohou vesele,by jeho peklo jejich nebem bylo.Hle, po smrti se všecko obrátilo,a Harlekýn je, skety, ve výši,kde o vás pranic neslyší,sám sobě bohem, světem – věčna syn,antipod Zla – ubohý Harlekýn.76