NÁRODNÍ BLAHOBYT.

NÁRODNÍ BLAHOBYT.
Velký Václav (nech ho ležet, pane) slavný příklad potomkům svým dal, pěkných volů stádo spočítané poslušně, když Němcům posílal. Během času povinnost ta přešla, volů doma spousta zůstala, a tak z toho do budoucna vzešla pro nás všecky škoda nemalá. Svoji ku svým! To se snadno řekne, nepociťujem-li nadbytek a tak víme, že by bylo pěkné daní zase dávat dobytek. Máme zrovna exempláře skvělé – kdo má oči, ten je uhlídá – méně v duchu jsou a více v těle, jak to čas a dobré bytí dá. Rohy mají od přírody řádné, mnohý plusem ještě parohy, 115 vybírání hravé je a snadné pod blankytem české oblohy. Stačí pohled na národní žlaby, v nichž se třpytí zlaté papání, marně k němu chce se dráti slabý, silný vždy ho trká, odhání. Pivovary, záložny a banky rohatými obleženy jsou, ať už Václavy anebo Janky ze zvyku se také jmenujou. A tak je to pěkná podívaná od Krkonoš dolů k Šumavě, jak Čechie, cudná Slavská panna, nahá je od paty ku hlavě. Její krásu, bohatství a statky rohatí si klidně rozdělí, místo aby na národní jatky jsme je bez váhání věšeli. Vývoz proto nutno znova začít, k povinnosti dávné uznat vztah – – – ale strach mám, že už nelze stačit vyvézt voly vzrostlé po Čechách... 116