MATEMATIKA.

MATEMATIKA.
Kdys narodil se jedné matce synek – co předcházelo, je věc diskretní. Jen to se ví, než přišel do peřinek, že v tmách byl dvě stě osmdesát dní. Po tomto faktu, jak to často bývábývá, rost jako z vody, plenkám vale dal a že je škola dětí žádostivážádostivá, i on v ní pár let moudře vysedal. Nu, mnohem ne. Duchem se nesmí mrhat – blahoslavené bible velebí, a náš hoch nechtěl plody vědy trhat a ukládat je moudré do lebi. Tak pachole vyrostlo z pacholátka a rodné město bylo úzké mu, snad proto, že byl držen trochu zkrátka, což nechutná geniu mladému. 14 Šel do světasvěta, jak chodí hrdinové: Na místě peněz vzal fond odvahy a k rozmaru, jejž měl, dal boty nové a chutě kráčel cestou do Prahy. Čím stal se tam a jak žil – co nám po tom? Do cizí kapsy hledět není faire a není slušno debatovat o tom, co není předloženo na výběr. Že rost a sílilsílil, to je věcí mládí, a tak byl silen, jak byl asi mlád – nu, pánbu, který s mládím kamarádíkamarádí, ho ráčil dostatečně požehnat. A jednou hoch ten sobě uvědomiluvědomil, že svět snad není pouze pro muže, že jeho odpor k ženám kdosi zlomil a že je nenávidět nemůže. Kvet zrovna máj a večer dýchal touhou a byla tma, jež nejvíc vítězí. Náš hrdina šel s dívkou cestou dlouhou – což divno je, že sedli na mezi? Voněly trávy, ticho opíjelo, polibky plály na hořících rtech, usnuly duše a jen tělo bdělo ve vůni trav, ve tmách a ve květech. 15 Noc práva má, jež nemožno jí bráti a člověk rád jí daň svou zaplatí, že smí ji někdy postelí svou zváti, v níž může klesnout v sladké závrati. V takové chvíli svět v neznámo mizí, v němž o ráji se musí jenom zdát a z člověka je zase pratvor ryzí, jenž nezná číst a psát a počítat. On nepočítal. V tom ta tragika je. Matematika poučuje nás, že touha s námi vyrůstá a zrajezraje, odkud jsme vyšlivyšli, tam se vrátit zas. Nu, cos se stalo. Více nelze zradit – neb jako noc i já jsem diskretní. Hůř, že se člověk vždycky může nadít, že přijde dvě stě osmdesát dní. 16