František Havel.

Josef Lukavský

František Havel.
Co do života člověk přináší sisi, tím budoucím dnům etiketa dána a zbytečno je ptát se, co a čí jsi a jaká je ti cesta vykázána. Ten hledá štěstí v nadoblačné říši, ten na zemi z paria roste v pána, ten bezradný je, ten vždy radu ví si, ten v noci vidí a ten slep i z rána. Však k věci, k věci. – Žádné kudrlinky. Když dítětem byl, položeným v plínky, on nestaral se, zda dcerou či synem – jen látky kolem bral do malých pěstí už tehda věda, že udělá štěstí ne na jevišti, ale Kaolinem. [11]