Karel Kovařovic.

Josef Lukavský

Karel Kovařovic.
Je těžko nepsat rhetorických ód a rozvlněných veršů dlouhou řadu i hudební k nim skládal doprovod, když přísnou tvář zřím a klassickou bradu. Zda oslavenci nebude to vhodvhod, se neptám nikdy, nepřijímám raduradu, jen píši, píši jako o závod, a odvážně se v cizí bytost kradu. Hle, mistr mistrů. Mrtev Collona je. On pro slávu – ne pro nějakou stovku – Varšavu sklonil svoji pod taktovku. Svět širý jeho, jenom jeho hraje od chvíle, kdy Psohlavce, svých Muz sídlosídlo, dal odhodlaně staré na bělidlo. [17]