Emma Destinnová.

Josef Lukavský

Emma Destinnová.
Květ rajských zahrad, démantový pták, jenž zazářil a ožil v zemi chladné, v níž všelijací vládnou všelijak a prorokům žít není s nimi snadné. Rozpjala křídla svoje směle tak, že zastínila slabé, matné, zrádné a vyrostla svou silou na zázrak, jenž směle kraluje a směle padne. A není duše’duše, jež by neplanulaneplanula, a není očí, jež by neprosilyneprosily, a není srdce, které není její... Však marná snaha. Muž je pouhá nulanula, víc bezcenná než staré samostříly a nehodí se ani do museí. [15]