Karel Burian.

Josef Lukavský

Karel Burian.
Stůj, bídné pero, ukloň zdvořile se, když o jasnosti inkoustem chceš psáti, neb do těch výšívýší, v jaké on se vznesevznese, ty nemůžeš se ani podívati. O mrzkém kovu nepiš, který nese jen súročenísúročení, a nemusíš dbáti ni vavřínů, jichž déšť se v roce snese, kdy není chuti smlouvy přetrhati. Jen obdiv znej, pěj o brillantech tonů, o hloubce duše, o čarovném zjevu, o zázračném a jedinečném zpěvu. Rozpoutej chválou znění všechněch zvonů a přece až v svět hymnou budou znítizníti, On „něžným“ veršem také odpoví ti. [13]