Zlatá růže.

František Hajniš

Zlatá růže.
Panna růže Mnoho zmůže, Avšak zlatá růže Ještě více zmůže. Růže byla zlatá, Dokud láska svatá Páreček tu blažila, Dvoje srdce pojila. Když pak paní svévolností Začala zvát společnosti, Do divadla jezdila, Semotam se větřila, Aniž muže šetřila; Tu přestala růže kvésti, Zmizelo manželské štěstí, 8 Listí zlaté opadalo, Z růže pak nic nezůstalo, Nežli šťopka, ostrý trn; Manželka teď smutně kvílí Nad manželem, jejž v tu chvíli Chladný kryje drn.