Nešťastný Vít.

František Hajniš

Nešťastný Vít.
Neštěstí je hořký host! Koho jednou sklíčí, Kamenný s ním spadne most, Všechno se mu zpříčí. V takovéto nehodě Najdeš pana Víta; Osud ním co na vodě Bouře lodí zmítá. Vloni koupil hospodu, Scházely tam sklepy; Syn mu zemřel v porodu, Druhý zůstal slepý; V městě ho vždy potkalo Pouhý klam a zmatek, Odtud jej to lákalo, Venku koupil statek; Zde však jako náhodou Stejně se mu vedlo: Louky stály pod vodou, Osení mu zbledlo; 48 Obilí když sklidil, Shořela mu stodola; Pacholek jej šidil, Okradli jej do hola. Koráby si koupil, Po moři se plavil: Loupežník jej zloupil, Nic mu nezůstavil; Zemřela mu paní, Slepý syn mu zemřel; Nechal bědování, Světu pak odemřel. Do pustiny zašel, Chtěl být poustevníkem, Kajícím hříšníkem: Jeskyni nenašel. Lesem, pouští bloudil, Ku skále zabloudil; Hle! tu jedle vysoká, Pod ní propast hluboká; Z větví houžev spletl Vít, Na níž se chtěl oběsit; Když pak noc již zatmělá 49 Zraky jeho obstřela, Dech se mu již krátil: Praskla větev zpukřelá, Vítr jej zas zklátil. Neštěstí je hořký host; Koho jednou sklíčí, Kamenný s ním spadne most, Všecko se mu zpříčí.