Nápis na nápisy.

František Hajniš

Nápis na nápisy.
Člověk má své zvláštnosti! Jeden za štít na své domy, Lidské volí vlastnosti: Věrnost, lásku, dobrotu, Lásku, bodrost, krásotu; Druhý opět stromy: Lípu, topol vysoký, Jedli, dubec široký; Třetí volí květiny, Všelijaké byliny: Lilii neb rezedu, Růži, mák i lebedu; Ten zas ptákům přeje: Orel, čížek, čáp i hus, [3] Skřivan, slavík, vrány kus Na domě se skvěje; Onen obilíčko seje: Žito, oves, pšeničku, Ječmen aneb rosičku; Tam je opět dravců shon: Lev a tygr, velbloud, slon; Onen volí osoby Obojího pohlaví; Ten zas divné nádoby Na své domy postaví; Ještě jiný pojmenuje Dům svůj: U císaře, krále; Onen ho zas uvěnuje Štěstí, cti a chvále; Posléz také města volí, Nebetyčné hory, doly, Lesy, kopce, doliny, Praneznámé krajiny. A tak si domácí páni Domy křtí dle libosti, Každý dle moudrého zdání Vyhoví své zvláštnosti. 4 Mnoho domů ale stojí, Jimžto jméno chybí, Jiné mají zase dvojí – Jak se komu líbí. Já pak tyto nápisy Sesbíral i znaky, Šotek mi je jakýsi Strkal stále v zraky, Kdykoli jsem beze cíle Ulicemi bloudil, A tak jako z dlouhé chvíle O ledačem soudil; Tak ty řádky povstaly, Beze všeho cíle, Leda aby zahnaly Trochu dlouhé chvíle. Kdo však v této směsici Po urážce slídí, Sotva nažne pšenici, Jenom slámu sklídí. – Hledejtež si přátele! S tím vás z domu pouštím; Kdo vás trochu přemele, 5 Napřed mu odpouštím. Buďtež lásce oddáni, Mozku mého skřivani! Snad vás láska doprovodí! Kdo hledá vlas na dlani, Ať vás trochu pohaní; Moudrá hana neuškodí.