U zlámaného kola.

František Hajniš

U zlámaného kola.
Tajnou bolest v srdci kryl, Kdo dům tento jednou křtil; Kolo na půl zlámané – Naděje znak zklamané. Do otčiny pospícháme, Srdce po té drahé touží; Před cílem se kolo zláme, Cesta se prodlouží. Sklenář veze hebké zboží, Všelijaké sklenice; Kolo praskne, v prach se složí Přenešťastná směsice. Z posvícení jedeme, Vesele si zavejskáme; Tu se náhle kolo zláme, My pak v blátě lezeme. Do kostela k svatbě jedou; První kočár kolo zlomí, Na dlažbu se položí; Nevěstu hned v mdlobách vedou, Ženich bledne, ruce lomí, 29 A svatba se odloží. Což je tedy kolo Rozlámané v polo? Nic než potok bez vody, Beze stromu les, Bez oučinků důvody, Hostů prázdné hospody, Beze smíchu ples, Posvícení bez pranic, A naposled: holé nic.