U železného muže.

František Hajniš

U železného muže.
Jak tu stojí v plné kráse Reka, obraz časů dávných, Statný vojín věků slavných, V bitvě strašný, vlasti k spáse! Hlavu kreje přilbice, Na níž vlaje chochol černý, Po boku meč visí věrný, Železem též krytá pravice, V ní pak strmí strašné kopí, 27 Ježto v nepřátelské řady Krveplné tam i tady Nechávalo stopy! – Vítej, reku přeudatný! Pamatuj mne na věk statný. Duch můj zlaté chvíle slaví, Kdy si zašlých reků činy, Proslavené vlasti syny V pokoře před oči staví; Kdyžto živé krve proudy Zmužné probíhaly oudy, Váženy hrdinské síly, Bojem ztuhly v těle žíly; A kdy zhoubce vlasti vstal, Četný zástup reků vzal Dobrovolně v ruku meč, V krutou spěchal seč, Odkud se co vítěz vrátil, Buď jej břitký ocel zchvátil! Zašel dávno zlatý čas, Ostala jenom památka; Pravnuků věčných hromádka K slávě zdvihá slabý hlas. 28