U zlatého kočáru.

František Hajniš

U zlatého kočáru.
Kdo mamá kočár, ten má koně, Ten má také ekvipáž; Ty, že pěšky klusat musíš, Darmo sobě naříkáš. Není každý v skutku šťasten, Kdo se bohat zrodí; V kočáru se tělo vozí, Srdce pěšky chodí. Také každý nenaříká, Kdo si pěšky kráčí, Srdce často v štěstí plyne, Nohy bláto máčí. A pakpak, bratřebratře, pomni na to, Všem že slunce svítí, A že všechno není zlato, Co se jasně třpytí. 42 Koho osud z vznešeného Vozu jednou shodí, Nohy chůzi neuvyklé Špatně pěšky chodí. Kdo však stále pěšky chodil, Pak kočár si koupí: Jakby koně jakživ míval, Do kočáru vstoupí. PročežPročež, bratřebratře, nenaříkej, Že kočár ti chybí; Jen když se ti ostatní svět A ten život líbí.

Básně v knize Trnky:

Nápis na nápisy.
Zlatý křížek.
Hospody.
Zlatá pšenice.
U třinácti pomocníků.
Zlatá růže.
U kohouta.
U pokání.
U krásné dámy.
U osla.
U zlaté husy.
U bílé vrány.
U jednorožce.
U přátelství.
U kamenné panny.
U straky.
U věrnosti.
Na vinárnách.
U tygra.
U moudrého muže.
U vysoké věže.
U hřebíku.
U bílého zajíce.
U červeného jablka.
U zlatého hada.
U zlaté koruny.
U zeleného věnce.
U střevíce.
U jednušky, dvojky a trojky.
U zelené žáby.
U lvů.
U železného muže.
U zlámaného kola.
U netopýra.
U červeného srdce.
U všelijakých měst.
U Římského císaře.
U zlatého zvonečku.
U lípy kvetoucí.
U raka.
U zlatého vola.
U malého pejska.
U pudlíka.
U zlatého kočáru.
Liška.
U srdce.
Nešťastný Vít.
Podobenství.
Má láska.