U hřebíku.

František Hajniš

U hřebíku.
Každý štěstím neoplývá, Kdo se šťastným býti zdá; Často tajný smutek skrývá, Kdo se v tváři usmívá. Otec střádá, hospodaří, Mozolí se, vydělává, Obchod se mu daří, Zboží s výdělkem prodává. Synáček též hospodaří, Jiný však v tom výklad má: Z hospody se ubírá, Hledá, kde se kafe vaří, A tak rozhazuje, Co si otec ustřádá; Něco-li mu odepírá, Sám si kasy zodevírá, Tajně mu to odcizuje. Protož ať se nedivíte, Otce zříte-li smutného: Není-liž to milé dítě Jistý hřebík k rakvi jeho? 19