JSEM PTÁK...

Josef Kalus

JSEM PTÁK...
Ne, nejsem harfou, jež tlí v koutě odstavená, na niž už nikdo ze živoucích nehraje, jež ze spánku jen maně někdy pozastená, když vichor perutěmi prudce zavlaje: jsem nástroj, jejž třímají dosud živé ruce, jenž trne blažeností nebo zalká v muce. Houslemi nejsem, jež jsou k spánku uložené, ni citerou, již v rubáš halí šedý prach, ni v rakvi mrtvolou, nad níž se hrobka klene, ni vrakem pochovaným v mořských hlubinách, ni studnou listím zanesenou v pustém lese: jsem pták, jenž na peruti k slunci pozdrav nese! [20]