CÍTÍM, JAK STÁRNU...

Josef Kalus

CÍTÍM, JAK STÁRNU...
Cítím, jak stárnu, a je mi při tom, jako bych na noc odkládal oděv už obnošený a potřísněný prachem a potem, jejž nosíval jsem do společnosti, zábav a plesů, vzpomínaje si prožitých chvilek, blažených, trpkých, jak už to bývá v životě lidském. Cítím, jak stárnu – to jak bych na noc odkládal oděv, po kousku kousek, kabát a vestu, obuv a prádlo: zbývá jen ještě obléci rubáš a uložit se k věčnému spánku. [37]