Připsání.

Eliška Krásnohorská

Připsání.
Vám, velkým, věnuji své skrovné bajky. Ty nejsou vymyšleny pro děti! Ty netřpytí se zlatým peřím rajky, vkus dětinný je bude haněti; však budou-li všem velikým se líbit, jimž věnovány – nemohu to slíbit. Těm aspoň bajky mé se nezavděčí, kdož tenkrát jen se zdají velkými, když kol vše padá, plazí se a klečí a skroušeně se krčí před nimi; těm obrům náhody a víry slepé se nepřilísá bajka, když je tepe. Ni oněm velkým nebudou dle chuti, kdož panským bičem řídí doby spřež a lačné otroky svým zlatem nutí, jim stavět věčnou Babylonskou věž, vždy nehotovou, hrozící vždy pádem, již zovou svatým společnosti řádem. [3] Však bajky ty snad milost oněch strží, kdož tím jsou velkými, že dospěli, že mají výšku, hlavu přímo drží a přímých hlav jsou také přáteli, že poodrostli moldánkům již dětským a bajkám školmistrovsky starosvětským. Mým bajkám odpustí snad srdcem velcí a poznají v nich také srdce vznět! – Vždyť nezazlívá nikdo bůžku Střelci, jenž hrotem šípu lásku metá v svět; nuž, láska k lidstvu, k národu cit vřelý též někdy, jako Eros, – metá střely. 4