Amphisbaena.

Eliška Krásnohorská

Amphisbaena.
„Je z třídy plazů ten divný tvor,“ dí žákům professor a ukazuje zvíře na obrazu. „Jest barvy neurčité, skoro žádné, jest líný, sotva tělem vládne, že nevíš, jest-li mrtev nebo živ; jen do něho když něco vrazí, pak stane se ten div, že trochu dál se s místa plazí. Leč někdy leze v před a jindy v zad; kým směrem, nelze po pohledu hned ani rozeznat, neb hlava, ač to ústroj nejvyšší a sedí v předu, přec od ocasu dost se neliší; tak zvíře zdá se dvouhlavé – a zase spíš dvouocasé. Však měj si deset ocasův a hlav, či buď si kusé, bezhlavé, ba nechť je ho jen půle: 34 tím as by nezměnil se jeho mrav; to zvíře obojetné, loudavé je bez vší vůle jak chabosť vtělená, jež nemá meze; tož nikdy arci nikam nedoleze. Jeť v horkém pásmu plaz ten doma a nazývá se amphisbaena! Tož bude nám hned povědoma i česká skladba jeho jména? Nuž, kterak po česku by as měl býti nazván tento plaz? Kdo z třídy název český teď mi poví? Vždyť naše pravá česť a přední chlouba jest přec v ryze českém názvosloví. I svojíme si ze zásady ves cizokrajný hmyz a hady. Nuž tedy, plaz ten – amphisbaena! Což nikdo nedá našeho mu jména? Dám na to čas: ten plaz?... Aj Češi, Češi, zčeštěme ho tedy! Dím: amphisbaena! Ptám se naposledy: co jest to po česku? Nu mluvme přec, – vždyť jest to česká naše čestná věc.“ 35