Vzácná moucha.

Vzácná moucha.
Létá divná moucha, rozmarná i hbitá; brzy tu, zas onde písničku si bzučí; chameleon sedí, číhá, lapá, chytá, – kterak pro tu mouchu zjitří se a zmučí! Pro jedinou mouchu! – Jaká však to moucha! Chameleon po ní náruživě pase; kolikrát on mění barvu svého roucha, když tak blízka byvši ulétla mu zase! Jest to moucha zlatá, s leskem proměňavým; chameleon po ní chtivým očkem střílí, vzhůru k stropu levým, dolů k zemi pravým, vždycky za tou mouchou, k lákavému cíli! Ach, jak jeho jazyk za mouchou se dlouží, jazyk skoro delší nežli celé zvíře! Zázračný ten jazyk nadarmo přec krouží za vábivou mouchou v nejdelší své míře. [97] Sezelenal zlostí oklamaný honec, nadějí zas novou zrůžovatěl nyní, žloutne, šedne strachem, žeť již všemu konec, znova lapá: marno, ať si co chce činí. Ať si jak chce šilhá chytře na dvě strany, ať mu moucha zrovna kolem nosu míhá, – sebe umněji ten jazyk nevídaný ať se vyšvihuje a svou mouchu stíhá. Marno! – Přec! Hle, lapil pohyb jeho křepký konečně tu vzdušnou Štěstěninu dceru, – neboť jazyk mrštný, smělý, dlouhý, lepký vždy přec chytne zlatou mouchu karrieru. 98