Osamělý koutek.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Osamělý koutek.
Líčení symbolického milenčina dárku.
Hle! skála holá jako kosť s mrtvoly – kostry suché – spadlá! Ni pýř, ni mech tu neklíčí, ni lišejník, ni travka zvadlá. Pochladek milý nekreje tu šedou, zpráhlou, mrtvou skálu, a slunce na ni vyleje polednem každým proudy palu. Tu podle skály stával strom, však uschl – je tu pahejl holý, a vichrů topor, blesků hrot co den mu hrozí, že jej skolí. A schne a tlí a práchniví, roj červů jeho dřeň vyžírá; sněť láme se, peň nachýlen – i zdravý dosud kořen zmírá. Pod skalou mrtvou němý hrob, v něm srdci lůžko vyhrabáno, bylať je láska ranila, a ono s láskou pochováno. Tu spí a nic již necítí, již milostný v něm shasl plamen; svět chtělo v sebe pojmouti, a svět naň svalil hrobní kámen. Tak pusto, děsno vůkolem, jak v kolébce, kde smrť se rodí; tu padá mysl v dumání, a noha klesá, jež zde chodí; 17 buď hlava myslit ustane, buď tisíc jisker v ní se vznítí; buď srdce tepot utuchne, buď příliš bije zde a cítí. Zde mrtvá poušť – zde smutný hrob, hrob víry, naděje a lásky! Sem duše jenom zabloudí, když ztrhala své s tělem pásky. A tělo nesmí za duší, nenajdeť na rakev zde hroudu; pod zemí tělo, duše zde den posledního čeká soudu. – Však ký to šum v té pustině? Hle! hrdliček sem přilít’ párek, sem v zmrtvělou tu samotu, by posvětil zde lásce dárek. Což nesvadl tu lásky květ? Či láska mrtvá přece žije? – Umíráť láska v životě, však smrť v ni nový život lije. I milují se hrdličky, samička s druhem se tu líbá – Ký div: jen viz! tu kámen puk’, a z hrobečku se srdce hýbá; i vstává živo, vzkříšeno, jak kdy je láska v ráj svůj volá, a bije zas a cítí zas, a láska zas v něm zaplápolá. Jak láska zase hoří v něm, ohněm se skála rozpadává, a slzí proud jak vlaží prsť, živnou se půdou skála stává. 18 A že ji láska zahřívá, a že jí slza vláhu dává, tu holá jindy skalina znenáhla pestře prokvětává. I kořen stromu ztlelého zas klíčivé se napil síly, a na kmeni tom sněti dvě co kříž se šíro rozložily; oblékly na se zeleň zas i libovonným páchnou květem, a stinný chládek dávají květinkám, trávě – lásky dětem. A srdce hárá plamenem, a „miluj! miluj!“ zalahodí; kříž z větví káže: „Víru měj!“ a zeleň novou naděj rodí. Tak láska lásku zbudila, a život láskou z hrobu vzkříšen; poušť rozkošnou je zahradou, zní zpěv, kde mrtvých ston byl slyšen. Místečko luzné, přemilé, ty’s tichým koutkem čisté lásky! Sem duše ráda zabloudí, kdy utužit chce srdcí pásky. Zde volno tak a lahodno, zde zhošťují se ňadra trudu, zde sladko jest se zadumat, zde snadno vznést se nade hrudu. 19
Básně v knize Básně a deklamace:
  1. Tobě.
  2. Podání ruky.
  3. Mé srdce bylo pokojno.
  4. Sen.
  5. Hra na slepou bábu.
  6. Úpros.
  7. Jak miluji Tě.
  8. Když hledím v měkké oko Tvé.
  9. Nápoj lásky.
  10. Počítání hubiček.
  11. Nechoď do zahrádky!
  12. Na loďce.
  13. Milence na rozchodnou.
  14. Osamělý koutek.
  15. Vzpomínky na ples.
  16. Garde des dames.
  17. Tajná láska.
  18. Věnování.
  19. Květlo děvče.
  20. Zdaž zpomeneš?
  21. Ráj lásky.
  22. I. Což se divíš, že to listí
  23. II. To pole, tam hle! jak je siré!
  24. III. A což ty větry burácejí?
  25. IV. To slunéčko si nyní hoví:
  26. I. V mé duši je tak truchlivo
  27. II. Jak zář červánků večerních
  28. III. Můj život posud mrtev byl,
  29. IV. Už noc se dávno rozpředla
  30. Poslední prosby.
  31. Muž v poslední den svých přání.
  32. Píseň o vzdáleném miláčku.
  33. Kterak se má milovati?
  34. Honem líbej!
  35. Matce vlasti.
  36. Nedejme se!
  37. Proslov k prvnímu vystoupení zpěváckého spolku.
  38. Proslov k otevření ochotnického divadla.
  39. Proslov k zábavě hospodářské jednoty.
  40. Sen o vlasti.
  41. Žena a basa.
  42. Důlečky.
  43. Obrana mužského pohlaví.
  44. Deklamace o nosu.
  45. Pohádka o jednom učiteli.
  46. Odkaz.
  47. O jarmarce.
  48. Rozmanité chutě hubiček.
  49. Z pamětní knihy města Kocourkova.
  50. Proč miluje pomněnku?
  51. Vařečka a lineál, aneb bludní duchové v starém zámku.
  52. Kvinde.
  53. Potrestaný lakomec.
  54. Honza rek.
  55. Honákova rada.
  56. Vzorné hospodářství.
  57. Neštěstí v lásce.
  58. Rada.
  59. Nevědomé neštěstí.
  60. E.....ovi.
  61. Karatelce anděla padlého.
  62. Panu K.
  63. Řebřík.
  64. Žena Bouchalova.
  65. Vlastenec.
  66. Poslání egyptských panen Ismailu-pašovi.
  67. Vlasti.
  68. Pravda.
  69. Mladým Čechům.
  70. Slečně T...., když si ustřihala krásné svoje vlasy.
  71. Věrný pes.
  72. Pan Chlouba.
  73. Lojzince.
  74. Stvoření advokátův.
  75. Také tajný plán.
  76. Jobova náhrada.
  77. Vdávavé Miladě.
  78. Dorinčin sňatek.
  79. Učitelský epigramm.
  80. Zákony.
  81. Proti obrazoborcům.
  82. Úřadové.
  83. Lotova žena a nynější ženy.
  84. Odůvodněný název.
  85. Prostředek proti sšedivění.
  86. Času užívejte!
  87. Nápis na nový dům pekařův.
  88. O mé knize.
  89. Připomenutí.
  90. Štěstí.
  91. Smrt prostopášného.
  92. Mocnost krásy.
  93. Šetrný Stejskal.
  94. Lásky čas.
  95. Sládkovi M........
  96. Gesslerové.
  97. Nešťastnému.
  98. Mladost a starost.
  99. Na náhrobek paní Vadilové.
  100. Náhrobek paní Svárlivé.
  101. Dru. H.
  102. Povzdech nemocného.
  103. Panenský klášter v H...
  104. ......ovi.
  105. Lakomému otci.
  106. Suk a Ťuk.
  107. Zastání.
  108. Pod lipami.
  109. Línému sluhovi.
  110. Rozumův dům.
  111. Odrodilci.
  112. Varhaníku.
  113. Naše slečinky.
  114. Hudební kritik.
  115. Ctiškubovi, holiči v N.
  116. Znamení války.
  117. Rytíř Pr. Ach Nicmysl z Bezduchovic a slečna Sidonie z Bäranhof.*)
  118. Slečna Lory.
  119. Čelakovský a já.*)