Proslov k zábavě hospodářské jednoty.

Proslov
k zábavě hospodářské jednoty.
(Poprvé přednesen v Blovicích 24. května 1864.)
Duch času stále ku předu se bere, tu u volném, tam rychlém pochodu, poráží bludy, trhá mraky šeré a světlu průchod klestí k národu. I nad rolnickým stavem zašuměly již ducha času mocné perutě – paprsek světla probudil jej skvělý, a rolník k slunci hledí upnutě. On nenávidí tmu, v níž tápal maně a klesal hloub a hloub rok po roku, on vítá záři jasnou, jí se klaně, k osvětě hlásí se a k pokroku. 58 On knih se chápe, pomocné té ruky vyprošťující ducha z temnoty, hledí si oprav, dbá i na nauky a v prospěšné se řadí jednoty. On ač si váží moudrých otcův zvyku, přec výmyslů si všímá novějších a při práci a každém při podniku docílit úspěchů chce hojnějších. On nechce pracovati rukou pouze, jak před nedávnem ještě pracoval, kdy potu jeho květem byla nouze, kdy statek hynul a se zkracoval. On uznává, že musí ruka zdravá rozumem zdravým býti vedena; jen práce rozumná že práce pravá, a blahobyt že její odměna. On ví, že v jedné hlavě moudrost není, že každý něco z celku poznává; a proto přijímá rád naučení, jehož mu zkušba jiných podává. On, čeho sám byl zkusil, druhým sdílí a uvažuje jejich zkušenost; tak vzdělává se, prospívá a sílí a pěstí občanskou ctnost – vzájemnost. Ke schůzím hospodářů, kde se radí pospolným míněním svůj o prospěch, tam spěší rolníkové staří, mladí, a jeden sbírá zkušenosti všech. – 59 Hle! takto rolník český kráčí, chvátá ku předu v rovné čáře s pokrokem, by vzešla jemu brzy doba zlatá, kde hoj a štěstí snah je úrokem. A doba tato vzejde, vzejde, vzejde! Rolnictva blahobyt zas zakvete! Tlak, pod nímž dlouho úpěl rolník, přejde, a umlknou ty stesky staleté. Lid náš se dodělá zlatého věku, jehožto ztrátu často oplakal, a žehnat bude zbožném ve povděku těm, od nichž věk ten zlatý vznik svůj vzal. A naše vlasť, ta krásná, přebohatá, kolébka drahá, svatá Čechie, ta bude nám pak sedmkrát tak svatá a skvostem rájů sebe pokryje. I bude hojnost, mír a požehnání po zemích berly Svatovácslavské, i zradujem se vděčném ve plesání, a šťastni budem v krásné vlasti své.