VZKŘÍŠENÍ
V zahradách vzplanuly květy podobny slavnostním světlům
rozžatým v nadšení zbožném k uctění božského těla...
Očistná vzkříšení vlno, nitry se rozlévající
v živelném bohatství, v síle, v třpytivé plnosti žití,
vítám tě, předzvěsti vesny, vroucná a sladká a světlá,
vítězi laskavé země, v člověku promlouvající
ve chvíli svaté, kdy nitro poprvé oplodní život.
Omládlý, statný a mužný vyrůstám v rozpuku touhy,
do dálav světových výhled před zrakem rozprostírá se,
otevřen dotekem čárným slunného vzkříšení žezla.
Širý svět, veškero lidstvo prochází slavnostně duchem,
oči mé rozplameňuje, vzněcuje kolozpěv krve,
rozpětí dává mým pažím, aby svět zajmouti mohly,
úrodní lačnící nitro o žatvě přemítající.
Cítím se košatým stromem hořícím plaménky květů,
větve své rozkládajícím nad pestrý oceán lidstva,
odvěkým, biblickým stromem, v ráji jenž v blaženém věku
nabízel jablko svůdné, rozkoší překypující,
prvnímu lidskému páru, který v něm okusil život,
pohrdnuv výstrahou boží za cenu poznání lásky,
7
které jak bezmezné moře vlní se lidskými nitry,
skýtajíc obřímu stromu bohaté výživné mízy,
aby se korunou šumnou nad zemským stvořením sklenul,
těžkými zralými plody znovu vždy sváděje ženu,
klíčnici ráje!
8