VLAK PŘIVÁŽEJÍCÍ MILENKU
Čekám, kdy přijede vlakem milenka šlechtických rukou,
přes moje prahnoucí srdce mihne se v šíleném letu...
Zvonkové signály drnčí... Slyšet je lokomotivu,
která se z tunelu řítí v chomáčích chmurného dýmu
blýskajíc zlověstně z temna strašidly červených světel.
Srdce, mé nadějné srdce, cítíš; jak dlouží se kolej,
protíná řezavě prsa podobna oceli žhavé,
milenka blíží se s vlakem, v pozdrav ti šátkem svým mává,
ubohé srdce.
Pozdě jsi výstražný hvizdot zaslechlo v ssutinách šera,
neblahé dítě,
milenka přejela v dálku, jinému v objetí letí!
Na trati v mukách se svíjí,
škube se v kaluži krve,
za vlakem pohlíží kalně strhaným hasnoucím zrakem
zdrcené srdce.
29